Petr Kolář: Od bicích k Týtý
Rocker, bigbíťák, muzikálový zpěvák s občasným výletem do vážné muziky. Dlouhovlasý muž s lehce zastřeným hlasem.
Začínal jako neznámý sborista v muzikálu Dracula před deseti lety a letos v dubnu se stal třetím nejpopulárnějším zpěvákem v anketě TýTý.
Vedle úspěchu v TýTý jste byl letos nominovaný i na Thálii za Athose z muzikálu Tři mušketýři. Co to pro vás znamená?
Hrozně mě to překvapilo. Ještě nikdy jsem nebyl nominovaný a ani nic nevyhrál. Takže pro mě to je velké překvapení, změna a radost... Skoro jako bych vyhrál! Navíc mě těší, že mě při TýTý ocenili televizní diváci. Najednou se omě začíná někdo zajímat.
Čekal jste docela dlouho - tuším víc než deset let?
Na scéně jsem od roku 1994 a vždycky jsem věděl, jaká je tady konkurence a že dostat se "nahoru" trvá dlouho. Ale věřím, že pokud je člověk pilný, pracuje, je poctivý, tak se mu to může povést. Někomu dřív, jinému podeseti letech, ale dalšímu třeba nikdy. Cesta je dlouhá a záleží na mnoha věcech! Myslím, že jsem měl velké štěstí na lidi, a pokud jsem dostal nějakou příležitost, snažil jsem se jí maximálně využít.
Kde začala ta vaše "cesta"?
Asi v Plzni, kam jsem po revoluci utekl za bigbítem z rodných Českých Budějovic. Potom jsem se jednou rozjel na konkurz do Prahy. Do Draculy hledali sboristy. Vzali mě a já zůstal.
Tak se málokdy rocker zachová...
Chtěl jsem zpívat, v tu chvíli mě to zajímalo ze všeho nejvíc. Přiznávám, že to byl trochu úkrok nebo - chcete-li - kompromis, ale tak jsem se rozhodl. Šel jsem za zpěvem a muzikál mi to umožnil. Nakonec mě ale stejně znovu zlákala kapela: vybrali si mě kluci z Precedensu, když Bára Basiková odcházela na sólovou dráhu. Byl jsem hodně šťastný za obě strany - každá mě posouvala dál... Stejně jako každé nové setkání.
Třeba takové, jaké bylo s Michaelem Kocábem nebo Evou Urbanovou či Petrem Dvorským... Ale stejně jsem si říkala, proč ten zvláštní hlas neslyším jako sólového zpěváka...
Dlouho jsem byl vždy jen součástí nějakého projektu... Pravda, musel mě vždycky bavit. Občas jsem myslel na sólovou desku, ale dlouho jsem neměl odvahu, nebyl k sobě dostatečně tvrdý, nevěřil si, nebo jen nepřišla příležitost. Prostě jsem se raději nechal zhýčkat nějakým projektem. Nevím, jestli to byla, či nebyla chyba.
Co tedy bylo tím impulzem, že jste se pustil do sólové desky, kterou chystáte na podzim?
Myslím, že konec loňského roku. Měl jsem tolik práce, že jsem se jednou zastavil a řekl si: Tak bacha, nezvládáš! Jsi pořád součástí něčeho, proč pořád čekáš, až někdo přijde a přizve tě...? Už bys snad mohl být sám za sebe! -To rozhodlo. Postupně se loučím s kapelami Precedens i Arakain, přirozeně skončil muzikál Galileo, dohrává se Excalibur. Zůstávají mi jen Tři mušketýři a Láska je láska, dva kusy, které se dají zvládnout. A navíc mě baví. Konečně, který chlap by se netěšil na takovou roli, jako je Athos - buřič, ochmelka, rváč a holkař... To si na jevišti fakt užívám.
Asi nejsem sama, kdo vás vnímá jako rockera, bigbíťáka, zpěváka muzikálového s výlety do vážné hudby...
Možná je to tím, že jsem Blíženec a jsem trochu rozpolcený. Ale mám dost jasno, co chci dělat - moje srdíčko je v rockový muzice. Konečně na ní jsem vyrostl, a pokud přijdete ke mně domů, mám tam nahrávky od metly (metalová hudba, pozn. red.) až po vážnou muziku. Neřeším žánr, ale podstatu - to, co mě osloví: melodie, text, kytarové sólo, krátký motiv... Je to pro mě taková hra. A navíc mám rád texty, ve kterých najdu něco ze sebe. To, co oslovímě, by snad mohlo oslovit i posluchače.
Co vás v muzice oslovilo úplně na začátku, ve třinácti, kdy jste si s muzikou poprvé "začínal"?
Bicí. Jako kluk jsem byl hyperaktivní dítě. Jediné řešení, aby se ze mě máma nezbláznila, byl sport. Do třinácti jsem dělat třeba čtyři najednou a neznal nic jiného. A pak přišel zlom. Zničehonic jsem začal do všeho mlátit, bubnovat na cokoli kolem mě, přál si k Vánocům bubínek... Dokonce jsem si chodil nedaleko našeho paneláku do sámošky pro krabice a bušil do nich. Chtěl jsem být bubeník. A bicí byly můj největší sen... Za peníze vydělané ranním roznášením novin jsem si nakonec ty první bicí koupil. A v sušárně dřel do bezvědomí, abych byl muzikantem.
Tedy ne zpěvák?
Ani náhodou. S klukama jsme dali dohromady kapelu, ale po prvních zkouškách zjistili, že nikdo nezpívá. Tak jsem řekl, že než někoho najdeme, zkusím u bicích zpívat. Konečně Phil Collins taky bubnoval a zpíval... Budu takový "český Collins". Doma jsem to začal zkoušet s hlasem, radila mi ségra, která zpívala s Nezmarama. Po třech letech kluci prohlásili, že raději najdou nového bubeníka. Tenkrát jsem si myslel, že se zbláznili. Opustitsvé vysněné bicí?! Ale byl jsem měkký a podlehl... Tak jsem se "stal zpěvákem"... (Smích.)
Tak snadné to asi nebylo?
Jasně. Dlouho jsem zpíval podle všech možných i nemožných vzorů, dokud jsem s tím nebyl alespoň trochu vnitřně spokojený. Stylizoval jsem se do svých idolů, napodoboval je. No a časem se objevil trochu chraplavý, zastřený hlas Petra Koláře. Ale různé hlasové polohy mi zůstaly dodneška - jinak zpívám s Arakainem, jinak s Petrem Dvorským nebo v roli Athose. A přitom cítím vždycky velkou zodpovědnost, abych práci odvedl na maximum. Všechno, co dělám, musí být dotažené, dokonalé..., to mám po tátovi. Vždycky jsem si říkal, že takový nebudu, že je to otravné. A jsem.
I doma, v rodině, při výchově syna?
Snažím se. Ale jemu musím dát zase maximální svobodu... Ať se rozhodne, kam ho srdce potáhne. Takoví byli i moji rodiče. Zatím má stejné množství energie, jako jsem měl já, a tak asi začne taky sportovat. Potom se uvidí. Konečně doma slyší pořád nějakou muziku, moje žena kromě zpívání i tancuje, takže pokud syn jen trochu bude chtít, bránit mu nikdy v ničem nebudu.
Ač dobře víte, kolik musí člověk do každého projektu dát?
Dokud si to člověk sám nezkusí, nepochopí. Potom už záleží jen na něm, jak daleko je schopen dojít. A hlavně neustoupit. Nikdy jsem nevzal věc, kdybych necítil, že je správná. A snad i díky tomu jsem nikdy ani na okamžik nezapochyboval a neměl chuť s muzikou seknout.
Máte svůj muzikantský sen?
Určitě: skvělou kapelu a výborné písničky. Není nic jednoduššího a zároveň nic těžšího.
VIZITKA
Narozen: 20. 6. 1967 v Českých Budějovicích
Vystudoval: LŠU na bicí a zpěv u Lídy Nopové
Stav: ženatý
Muzikály: od roku 1993 Dracula (sbor a později alternace), Vlasy, Hamlet, Johanka z Arku, Krysař, Galileo, Excalibur, Láska je láska, Tři mušketýři
Projekty: 1995 zpěvák skupiny Precedens, 1999 projekt Velvet Revolution Kocáb, Kolář, Kympl, 2002 zpěvák skupiny Arakain, 2003 projekt Rockquiem
Sólové album: 1999 Mackie Messer a na podzim roku 2005 připravuje desku ve spolupráci s Karlem Svobodou
Michaela Hrušková